Kolektiv je extrémně důležitý

Nejdřív se zeptám takto.  Tušíš, na co budeš z cest nejvíc ze všeho vzpomínat? Nene, nejsou to navštívená místa. Nene, nejsou to ani samotné zážitky. Podle mě jsou to především lidé, kteří tam tu jedinečnou atmosféru utvářeli. Ani z práce, ani z okolí, ani ze super nebo naopak hrůzostrašného ubytka, nebudeš nikdy tak nadšený nebo nešťastný, jako právě z lidí. 

Pokud budeš mít štěstí a narazíš na bezva partu, máš téměř jistotu, že si to tam užiješ. I když to v těch dalších ohledech bude třeba i sem tam pokulhávat. Pak je tu ale ještě ta druhá možnost. Bohužel, někteří jedinci umí být dost zlí a negativní energie z nich úplně šlehá. To ti pak asi nebude moc do smíchu. Proto jsem přesvědčená, že fajn kolektiv, je pro tvou spokojenost v zahraničí, stejně jako kdekoliv kdekoliv jinde, naprosto nezbytnou esencí.

Když vezmeš kámoše

No jo, to je rada. Jenže jak to udělat v praxi? Lidi kolem sebe a ještě kdesi zahraničí asi nijak neovlivníš. Takovou super schopnost asi nemáš. To sice ne, ale dobrou zprávou je, že se tomu dá krásně pomoct! Pokud nechceš hrát ruletu o to, jestli tam budeš vrnět spokojeností, nebo na prášky, co takhle si super partu zařídit? Co takhle si s sebou vzít někoho známého, a mít tam alespoň jeden druhého?

Třeba já vždy mnohem raději cestovala s kámoškou. Někdy to šlo, jindy ne. Ale pokaždé, když to vyšlo, mi to neuvěřitelně ulehčilo start. Mohla jsem se s ní podělit o události a situace každého dne, hodiny rozebírat vtipné i trapné pracovní situace, a do noci klábosit o nových tvářích a povahách, které jsme tam spolu poznaly. Když jsem vyrazila ve dvou, byla jsem mnohem víc v pohodě, cítila se jistější, klidnější, spokojenější, ale hlavně nebojácnější. Cestu jsem si užívala už od první minuty a nemusela čekat dlouhé dny nebo týdny na to, až ze mě ten počáteční stres opadne. 

Ale nejlepší na tom všem bylo asi to, že i po návratu domů jsem tu měla někoho, kdo tam byl celou tu dobu se mnou. Kdo moc dobře chápal mé vtípky, znal všechny ty lidi, a s kým jsem si pak nad skleničkou dobrého vína mohla na to všechno báječné znovu zavzpomínat.

Když vezmeš partnera

Samozřejmě můžeš mít cestovatelské touhy, sny a plány, a zároveň být doma šťastně zadaný. Pokud tedy vyrazíte jednoho dne za pracovním dobrodrůžem spolu, umím si celkem živě představit, že zrovna u vás se může vynořit spousta problémů. Doteď jste měli každý svou práci, nebo školu, a vídali se nanejvýš pár hodin denně po ní. Jenže teď spolu nejenom že bydlíte, dost možná i pracujete, ale navíc trávíte i téměř všechen svůj volný čas! Nikoho na novém místě neznáte, nemáte tam ještě žádné kamarády, obvyklé povinnosti, ani koníčky. Takže nic z toho, čím jste pravděpodobně trávili značnou část svého popracovního života doma. Ze dne na den jste spolu "nuceni" trávit drtivou většinu svého času, a to může být sakra kritické. Na druhou stranu ale dobrý a kvalitní vztah, může zkušenosti ze zahraničí, ještě o to posílit. 

Co když ale partneři řeší otázku jinou? Jeden z nich touží odjet, něco si dokázat, cestovat, splnit si svůj velký sen. Jenže ten druhý se na to netváří. Co když jeden z nich vůbec nikam nechce? Pak to vyřešit kompromisem a jen krátkodobou cestou? Odjet jen poblíž s tím, že se mohou navštěvovat? Rozejít se? Držet vztah na dálku? Nikam kvůli tomu nejet a snu se vzdát? No, jak je vidět, toto téma není zrovna jednoduché. Ale podle mě ho řeší, řešila, a vždy řešit bude, poměrně dost velká část cestovatelů. Ono je to samo o sobě hodně obsáhlé a složité téma a asi v něm nejde poradit. Tohle si prostě musí každý rozhodnout sám. Tak, jak to chce a cítí...

Když pojedeš sám

Možná s sebou ale brát nikoho nechceš. Uznávám, že i tady by se našlo hned několik dobrých důvodů, proč je občas lepší se na nikoho nevázat a být svým vlastním pánem. Můžeš mít totiž o svém dobrodrůžu úplně jiné představy. Můžeš mít dost odlišný způsob cestování. Můžeš v někom dalším vidět spíše brzdu, než výhodu společných zážitků. 

Pokud bys ale parťáka bral, jen máš o jízdě v zahraničí evidentně odlišné představy než tví známí. Nikomu se zrovna nechce a místo plánů na cesty slyšíš jen samé výmluvy. Všichni ti tvrdí, jak pojedou, ale jakmile se datum odjezdu přiblíží, do jednoho vycouvou. Zařiď se raději po své vlastní ose. Protože pokud to neuděláš, mohl bys nakonec zůstat sedět doma i ty sám..

A víš, co hezkého se stane, když na cestu vyrazíš nakonec sám? Třeba to, že máš větší potřebu hledat společnost. Chceš se co nejdřív začlenit do dění, jsi mnohem aktivnější, komunikativnější, snažíš se navazovat vztahy a řeč. Což je ze spousty důvodů samozřejmě výhoda! I proto jsi do zahraničí jel, nebo ne? Aby ses seznámil s lidmi jiných národností. Aby ses zlepšoval v jazyce. A aby jsi někoho nového poznal. Je celkem přirozené a běžné, že když jsi sám, druzí se za tebou nebojí přijít. Snaží se tě vytáhnout ven, jsou víc přátelští a nápomocní. Zato když se pořád držíte zcuklí ve dvou, nebo v ještě větší bandě, ostatní se vás samozřejmě raději straní.

Parťáka pečlivě vybírej

Nicméně tu máme samozřejmě ještě tu druhou stranu. Mně osobně se to tedy naštěstí nikdy nestalo (počkej, klepnu si teď pro jistotu do stolu), ale mnozí další by asi mohli výživně povyprávět. Není překvapivé, ani bůhvíjak neobvyklé, že se cesty původně nerozlučné dvojky v zahraničí nadobro rozejdou. Pokud odjíždíš na delší dobu s někým, koho už znáš, může se stát, že jednoho dne přijde ponorka. Ani se nenaděješ a bude tam vegetit s vámi. Doteď jsi kámoše vídal jen pár hodin po škole, nebo večer na akcích. A najednou je vedle tebe nonstop. Budete spolu pracovat a nejspíš i bydlet na jednom pokoji. Jenže on tě už po týdnu může hned dvaceti věcmi zaráz neskutečně vytáčet. Můžete si lézt šíleně na nervy a vzájemně se vyhýbat. A to může vaše kamarádství do budoucna poznamenat.

Proto bych se před cestou osobně hodně zamyslela, koho si to tam s sebou chci vzít. Kámoš může být vtipný, a ty se z něj můžeš pokaždé nad pivkem smíchy potrhat. Ale vážně bys to chtěl poslouchat denně, několik měsíců v kuse? Není to třeba věčný bordelář, že se občas nestačíš jeho freestylu v pokoji divit? Není to horká hlava, co nikde nemá stání a kvalitně tě zásobuje historkami, jak a kde se s kým chytil? Vážně si umíš představit, že by tě tento člověk tak dlouhou dobu bavil a zároveň nerozčiloval? Pokud si tím tak jistý už nejsi a máš oprávněné pochybnosti, nech si to ještě projít hlavou. Ať se špatným výběrem nevrhneš do problému a kamarádství si definitivně nezruinuješ...

Pomohl ti článek? Pokud ano, budu ráda za sdílení dalším tápajícím dobrodruhům:)

Další super články najdeš tady :)