Pracovní léto v Řecku, Rhodos- část 3.

Léto v Řecku..

Když si vzpomenu, co všechno jsem stihla za ty tři měsíce vidět a kde všude jsem stihla být, nechápu to. Vážně to nechápu. Pracovala jsem tam vůbec? Vážně celých šest dní v týdnu s jediním volným dnem? 

Vloupačky do bazénů

Teď se trochu za tohle stydím, ale stejně to napíšu. Co je největší zábava pro potrhlý puberťáky, co jsou ještě k tomu na dostatečně dlouhou dobu z dosahu rodičů? Jóó, přesně tak, je to vymýšlení blbostí. K pracovnímu létu u moře to prostě patří. No a nám se během léta zalíbily bazénky. Koupání v moři je fajn, ale být věčně od písku, soli, péct se ve čtyřiceti stupních na přímým slunku jako na rožni, to už i mně lezlo krkem. Chtěla jsem se koupat ve vyhřátým bazénku, lehnout si s drinkem na lehátko, koupat se v klidu, hlavně bez vln a neřešit každodenní umývání vlasů od soli. Což mi už začalo moje na blond obarvený vlasy dost ničit. Jenže bazén se zdál být jaksi nedostatkovým zbožím. Nedalo se k němu jen tak jednoduše dostat, pokud jsme nebyli hoteloví hosté z rezidence. Takže jsme začali přemýšlet..

Ať jsme vymysleli cokoliv, vycházelo nám to pokaždé stejně. Musíme se tam prostě vkrást. Koupili jsme si večer v nejbližší mini sámošce víno a vyrazili za nočním zakázaným dobrodrůžem. A byl to, pro mě, jeden z nejlepších večerů. Takovej posvátnej klídek, pohoda s drinkem, naložení v temným bazénku, všude jinak tma a svítící hvězdy nad náma. Podněcovalo to v nás úvahy o životě a diskuze o hlubších tématech. Pak se ale pohodička rozplynula, přesně ve chvíli, kdy nás nachytal jeden místní "policajt". My se pak už jen omlouvali a pelášili z bazénku rovnou do svých postelí.

Bambusový ráj

Tento konkrétní výlet je pro mě doteď velkou záhadou. Jeden místní, se kterým se nějak během léta potkala ségra, nás pozval na výlet po ostrově. Jedno odpoledne vzal auto, svý dva dost vtipný psy, ségru, mě, a další dvě holky z hotelu a vyrazili jsme. Záhada tohoto výletu je pro mě v tom, že vůbec netuším, kam jsme to vlastně jeli. Nějak jsem se zapomněla zeptat.

Ale to místo bylo prostě... naprosto úchvatný..! Bylo to uprostřed ničeho. Majitel tam měl pro turisty bambusový překvápko. Když jsme tam přijeli, měl už ve vodě naložený petky s pitím. Prý mu má za hodinku přijet na prohlídku celej bus. Skrz celý to místo protíkala krásně modrá voda, která byla zhruba po kotníky, někde po kolena. Ve vodě byly zabořený dřevěný židličky a všude kolem jakejsi tunel z bambusů. Když jsme s holkama židličky otestovaly, okamžitě nás začaly okusovat malý rybky. No já si připadala jako v říši divů a celý to místo jsem prostě nějak nechápala. I proto si to nechávám jako takovou svou malou záhadu a nebudu pátrat, kde jsem to tehdy byla a jakej účel to tam vlastně celý mělo...

Po párty přišla odměna

Jednou, když už se na mě Kiki nemohla dívat, jak se v tom horku trápím, přišla s nápadem. My dvě měly totiž to léto přidělený na úklid nejlepší pokoje. V zadní části hotelovýho komplexu. A tyhle pokoje měly jako jediný svý vlastní privátní bazénky. No a Kiki mě prostě bez diskuze nařídila, ať se jdu do jednoho naložit. Byl to odjezdovej pokoj, takže byl samozřejmě prázdnej. Bože jak já jsem Kiki v tu chvíli milovala... Byla to fakt skvělá parťačka. Jsem si jistá, že jiná Řekyně by mě naopak schválně hnala ten den o to víc. Jelikož jsem si toho byla vědomá a jí neskutečně vděčná, chodila jsem Kiki naoplátku pomáhat ve dny svýho volna. 

Tsambika beach a kruhy

Kousek od našeho hotelu ve Stegně byla suprová pláž. Pro mě rozhodně nejlepší z celýho ostrova. Tsambika beach. Další z našich místních známých, údržbář bazénů v našem hotelu, nám všem nabídl, že nás sem jedno odpoledne vezme. Autobusama se v podstatě nedalo nikam dostat a všichni obyvatelé to samozřejmě moc dobře věděli. Proto nás sem tam někdo takhle někam pozval a my byli šťastní jako blechy. 

Pláž byla dlouhá, s krásným pískem, azurovým mořem, počasí výstavní, co víc si přát. Ještě víc super byl ale fakt, že náš hotelovej kámoš nám zadáčo domluvil i jízdu na vodních kruzích. Stáneček na pláži nabízející vodní atrakce totiž patřil jeho kamarádovi. Přísahám, že tak moc jsem se hodně dlouho nenařechtala. Loď nás táhla na kruzích za špagát hned tři. Jela docela rychle a díky přejíždění vln se děla jedna věc. Všem nám naprosto nekontrolovatelně bubnovaly nohy o naše nafukovací kruhy. Nešlo s tím nic dělat. Bubnující nohy nešlo zastavit ani uklidnit. Mně to přišlo tak vtipný, že jsem celou dobu nedělala nic jinýho, než že se strašně smála. Při zatáčení lodi vždycky jedna z nás odletěla i s kruhem po provaze kilometr daleko, protože její kruh ty dvě odstřelily na stranu. V další zatáčce jsme zase odmrštily pryč jinou z nás. U toho nám pořád mlátily ty nohy a já se na břeh vrátila totálně vytlemená. Tohle bylo fakt hodně dobrý.

Rozlučka a spaní na pláži

A protože nic netrvá věčně a dobrý věci utíkají ještě rychleji, léto se pomalu blížilo ke konci. Já z toho byla úplně nešťastná a strašně moc jsem nechtěla zpět domů. Představa podzimu, školy, povinností a konec samostatnýho bydlení bez rodičů, mě nenechávala vůbec chladnou. Zkoušela jsem se ve škole i domluvit na pozdějším nástupu, ale marně. Smůla. Musela jsem jet domů podle původního plánu. Taky mě štvalo, že tam někteří ještě pár týdnů zůstávají a já o to přijdu.

Nicméně můj odjezd byla další dobrá příležitost, proč něco zorganizovat. Míša mi pomohla s nákupem jídla, pití, i s celou přípravou. Počkalo se, až většina lidí večer v hotelu skončí a jako už mockrát předtím jsme zamířili rovnou na pláž. Na pláži byly totiž pohodlný lehátka, který se sice přes den pronajímaly turistům, ale večer to nikdo neřešil. Posedali jsme si kolem dokola, hodnotili naše léto, vykládali si znovu ty nejlepší zážitky a užívali si ještě pořád teplou letní řeckou noc. Později, když už se tak nějak všichni rozcházeli domů, mně došlo, že jsem vlastně za celý léto nespala ani jednou na pláži. Ani nikdy předtím a teď je poslední šance tohoto léta to zkusit. S Míšou jsme teda ještě rychle zaběhly k ní na apartmán a zeptaly se kluků, kteří si spacáky z domu přivezli, jestli nám je půjčí. Půjčili. A bylo to skvělý zakončení jednoduše skvělýho léta u moře.. 

Jedu domů a brečím

Další den ráno Míša pelášila z pláže rovnou do práce a já si šla pomalu zabalit věci. Ještě než mě měl vyzvednout odvoz na letiště, jsem zašla samozřejmě naposledy do hotelu. Fotila jsem si všechny ty místa, na kterých jsem strávila tolik času. Taky jsem si fotila všechny lidi, zaměstnance, co míň nebo víc k mýmu obrazu života v hotelu prostě patřili. Znova jsem se rozloučila se všema brigádníka, se kterýma jsem strávila přirozeně času  nejvíc. I slza ukápla, protože Janča už musela zpět domů..

Zážitky a pocity z tohoto léta byly tak pozitivní, že to silně ovlivnilo i mou budoucnost. Uvědomila jsem si, že odjet pracovat do ciziny, aspoň na chvíli, má smysl a člověk tam zažije tisíckrát víc zážitků než doma. Je to skvělý období v životě mladýho člověka a když už nic jinýho, mnimálně to dá zážitky na celý život. Dejte tomu šanci a zkuste si to taky! :)

O dalším pracovním létě, tentokrát ve Španělsku, si můžeš počíst TADY.